Řízení o pozůstalosti
Jako soudní komisař jsem dle Rozvrhu práce vydaného předsedou Krajského soudu v Brně pověřován Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou kombinací obvodového a časového systému.
Pro město Žďár nad Sázavou (Mělkovice, Radonín, Stržanov a Veselíčko) jsem pověřován dle časového systému tak, že vyřizuji pozůstalosti po zůstavitelích, kteří zemřeli v těchto dnech:
leden 2025
únor 2025
březen 2025
duben 2025
květen 2025
červen 2025
červenec 2025
srpen 2025
září 2025
říjen 2025
listopad 2025
prosinec 2025
2. 1. 2025, 6. 1. 2025, 10. 1. 2025, 14. 1. 2025, 18. 1. 2025, 22. 1. 2025, 26. 1. 2025, 30. 1. 2025
3. 2. 2025, 7. 2. 2025, 11. 2. 2025, 15. 2. 2025, 19. 2. 2025, 23. 2. 2025, 27. 2. 2025
3. 3. 2025, 7. 3. 2025, 11. 3. 2025, 15. 3. 2025, 19. 3. 2025, 23. 3. 2025, 27. 3. 2025, 31. 3. 2025
4. 4. 2025, 8. 4. 2025, 12. 4. 2025, 16. 4. 2025, 20. 4. 2025, 24. 4. 2025, 28. 4. 2025
2. 5. 2025, 6. 5. 2025, 10. 5. 2025, 14. 5. 2025, 18. 5. 2025, 22. 5. 2025, 26. 5. 2025, 30. 5. 2025
3. 6. 2025, 7. 6. 2025, 11. 6. 2025, 15. 6. 2025, 19. 6. 2025, 23. 6. 2025, 27. 6. 2025
1. 7. 2025, 5. 7. 2025, 9. 7. 2025, 13. 7. 2025, 17. 7. 2025, 21. 7. 2025, 25. 7. 2025, 29. 7. 2025
2. 8. 2025, 6. 8. 2025, 10. 8. 2025, 14. 8. 2025, 18. 8. 2025, 22. 8. 2025, 26. 8. 2025, 30. 8. 2025
3. 9. 2025, 7. 9. 2025, 11. 9. 2025, 15. 9. 2025, 19. 9. 2025, 23. 9. 2025, 27. 9. 2025
1. 10. 2025, 5. 10. 2025, 9. 10. 2025, 13. 10. 2025, 17. 10. 2025, 21. 10. 2025, 25. 10. 2025, 29. 10. 2025
2. 11. 2025, 6. 11. 2025, 10. 11. 2025, 14. 11. 2025, 18. 11. 2025, 22. 11. 2025, 26. 11. 2025, 30. 11. 2025
4. 12. 2025, 8. 12. 2025, 12. 12. 2025, 16. 12. 2025, 20. 12. 2025, 24. 12. 2025, 28. 12. 2025
Dále jsem jako soudní komisař pověřený dle obvodového systému každým řízením o pozůstalosti u zůstavitelů s trvalým pobytem v těchto obcích:
Blažkov (Dolní Rozsíčka), Bobrová, Bobrůvka, Bohdalec, Borovnice, Bukov, Daňkovice, Dlouhé, Fryšava pod Žákovou horou, Herálec (Brušovec, Český Herálec, Kocanda a Kuchyně), Horní Rožínka, Chlumětín, Javorek, Jimramov (Benátky, Sedliště, Trhonice a Ubušín), Kadov, Krásné (Mrhov), Křídla, Křižánky (České Milovy, České Křižánky a Moravské Křižánky), Kuklík, Líšná, Mirošov, Moravec, Nová Ves u Nového Města na Moravě, Nové Město na Moravě (Hlinné, Jiříkovice, Maršovice, Olešná, Petrovice, Pohledec, Rokytno, Slavkovice a Studnice), Nový Jimramov (Jimramovské Paseky a Široké Pole), Pikárec, Podolí, Račice, Radešín, Radešínská Svratka, Radkov, Řečice, Sněžné (Blatiny, Krátká, Milovy u Sněžného, Podlesí, Samotín a Vříšť), Spělkov, Strachujov, Strážek (Habří, Jemnice, Krčma, Meziboří, Mitrov a Moravecké Janovice), Střítež (Nivy), Svratka (Česká Cikánka, Moravská Cikánka a Moravská Svratka), Tři Studně, Věcov (Jimramovské Pavlovice, Koníkov, Míchov, Odranec a Roženecké Paseky), Vlachovice, Zubří, Zvole (Branišov a Olešínky).
Notář je jako soudní komisař pověřen soudem k vyřízení pozůstalosti. Je to jediný případ, kdy si pro notářskou službu nemůžete notáře vybrat. Notáři je vyřízení pozůstalosti přiděleno soudem podle předem stanoveného rozvrhu, a to z důvodu nestrannosti a objektivity soudního rozhodování.
Řízení se zahajuje zpravidla bez návrhu na základě úmrtního listu, který soudu zašle matrika. V řízení o pozůstalosti notář jako první kontaktuje dědice, většinou to bývá osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele, a sdělí, co všechno bude třeba pro vyřízení pozůstalosti učinit.
Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto dědické tituly mohou působit i vedle sebe. Dědic ustanovený dědickou smlouvou má nejsilnější postavení, má přednost jak před dědicem ze závěti, tak ze zákona. Druhým nejsilnějším dědickým titulem je závět, závětní dědic má tedy přednost před zákonným dědicem. Zůstavitel může na základě dědické smlouvy nebo závěti rozhodnout o svém majetku v zásadě libovolně. Omezen je jen právy tzv. nepominutelných dědiců, čili svých potomků, na povinný díl, který jim ze zákona náleží. Zůstavitel však může nepominutelného dědice ze zákonných důvodů vydědit a vyloučit jej tak z jeho práva na povinný díl.
Když nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Občanský zákoník stanoví šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí zůstavitelův manžel a děti (není-li jich, pak jejich potomci). Pokud nejsou žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadne dědictví státu jako tzv. odúmrť.
Pozůstalost tvoří veškeré jmění, které zůstavitel zanechal v okamžiku své smrti. Na dědice tak přechází nejenom majetek, ale i dluhy zůstavitele. Uplatní-li dědic v průběhu řízení o pozůstalosti tzv. výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. Pokud by dědic výhradu soupisu neuplatnil, nebo pokud se ukáže, že při soupisu nějaký majetek úmyslně zatajil, bude povinen hradit dluhy v plné výši.
Každý dědic je oprávněn po smrti zůstavitele dědictví odmítnout výslovným prohlášením vůči soudu. Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o pozůstalosti vzdát ve prospěch jiného dědice. Dědického práva se také lze zříci již předem, a to smlouvou se zůstavitelem. Smlouvu o zřeknutí se dědického práva musí sepsat notář formou notářského zápisu.
Účelem řízení o pozůstalosti je potvrdit dědicům, co z pozůstalosti nabyli. V případě, že zůstavitel zanechal pořízení pro případ smrti, musí být zajištěno splnění toho, co nařídil.
Nejčastěji poskytované notářské služby
Darovací smlouva
Darovat lze věci movité i nemovité. Je-li předmětem daru nemovitá věc, musí být darovací smlouva písemná. Notář vám může darovací smlouvu, jejímž předmětem bude nemovitá věc, sepsat ve formě notářského zápisu, který je na rozdíl od smluv sepsaných například advokátem veřejnou listinou. To znamená, že v případě sporu může být u soudu použit stejnopis notářského zápisu jako jednoznačný důkaz potvrzující pravdivost údajů v něm uvedených.
Pokud se po uzavření darovací smlouvy zásadně změní okolnosti, je možné dar odvolat, a to pro nouzi či pro nevděk. Případy odvolání daru je nutné chápat jako krajní řešení a zpravidla se řeší soudně.
V případě darování nemovitých věcí může smlouva obsahovat i další ujednání, zejména pak taková, kdy si dárce vymiňuje právo darované nemovité věci nebo jejich část doživotně užívat (služebnosti). Taková ujednání zapsaná v katastru nemovitostí dávají dárci jistotu, že bude moci věc dohodnutým způsobem užívat bez ohledu na to, zda vlastníkem bude obdarovaný nebo jiná osoba.
Darování mezi blízkými osobami uvedenými v zákoně nepodléhá dani z příjmu fyzických osob.
Příklad:
Pan Novák se rozhodne darovat rodinný dům svému synovi Janovi, který se o něj stará, v domě s ním bydlí a hodlá provést větší rekonstrukci domu. Novákovi zajdou společně k notáři a požádají o sepis darovací smlouvy. Notář jim doporučí v rámci darovací smlouvy zřídit dárci bezplatné doživotní užívací právo ve formě služebnosti k dané nemovitosti, smlouvu sepíše a zajistí zápis změn v katastru nemovitostí.
Kupní smlouva s notářskou úschovou
Úprava kupní smlouvy v občanském zákoníku je členěna na koupi věci movité, koupi věci nemovité, prodej zboží v obchodě a koupi závodu.
Jedná-li se o koupi nemovité věci, kupní smlouva musí být písemná. Notář vám kupní smlouvu, jejímž předmětem bude nemovitá věc, může sepsat ve formě notářského zápisu, který je na rozdíl od smluv sepsaných například advokátem veřejnou listinou. To znamená, že v případě sporu může být u soudu použit stejnopis notářského zápisu jako jednoznačný důkaz potvrzující pravdivost údajů v něm uvedených. Notář je povinen při sepisu kupní smlouvy postupovat nestranně, tedy jak prodávající tak kupující mají záruku, že smlouva nebude jednostranně výhodná či nevýhodná pro jednu smluvní stranu. Notář poučí prodávajícího i kupujícího o důsledcích ujednání obsažených ve smlouvě.
Při sepisu kupní smlouvy můžete využít notářskou úschovu peněz, kdy kupující zašle peníze na účet notářské úschovy a poté, co je proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, notář vyplatí peníze prodávajícímu. Notářská úschova poskytuje jistotu jak prodávajícímu, tak kupujícímu. Pokud si i kupní smlouvu necháte sepsat notářem, je notářská úschova peněz výrazně finančně zvýhodněna.
Příklad:
Pan Novák kupuje stavební pozemek od pana Novotného. Pánové Novák a Novotný uzavřou u notáře kupní smlouvu spolu s protokolem o notářské úschově peněz. Pan Novák složí peníze na účet notářské úschovy. Následně notář předá návrh na vklad vlastnického práva společně s kupní smlouvou na katastr nemovitostí. Poté, co dojde ke vkladu vlastnického práva ve prospěch pana Nováka, notář vyplatí panu Novotnému kupní cenu z notářské úschovy.
Notářská úschova peněz
Peníze jsou do úschovy notáře přijímány na základě žádosti, přičemž žadateli je sděleno číslo účtu úschov notáře, na který mají být peníze převedeny. Peníze jsou skládané do úschovy buď za účelem zajištění dluhu, nebo jako dlužné nájemné podle občanského zákoníku. Podmínky notářské úschovy jsou uvedeny v protokole sepsaném se složitelem a příjemcem, se kterým může být sepsán samostatný dodatek k protokolu o akceptaci podmínek úschovy.
Notář přijímá peníze do své úschovy až sepsáním protokolu o úschově. Jestliže notář peníze do úschovy nepřijme, vydá je bez zbytečného odkladu zpět složiteli na uvedený účet pro vrácení peněz. Protokol může být sepsán, i když peníze dosud nebyly složeny na účet notáře. V takovém případě je v protokole uvedena lhůta a podmínky pro připsání částky na účet.
Jsou-li peníze přijaty do notářské úschovy za účelem zajištění dluhu (zaplacení kupní ceny), nemůže notář peníze v době trvání notářské úschovy vrátit složiteli bez souhlasu příjemce ani s nimi naložit jiným způsobem. Peníze jsou z úschovy notáře vydány poté, co byly splněny dohodnuté podmínky pro vydání příjemci.
Příklad:
Pan Pavel prodává své pozemky panu Jiřímu na základě kupní smlouvy. Aby byla zajištěna jistota v převedení vlastnického práva na pana Jiřího a pan Pavel se nemusel obávat o zaplacení kupní ceny pozemků, ujednají s notářem smlouvu o úschově peněz. Ve smlouvě stanoví, že pan Jiří převede peníze na účet notářské úschovy, následně bude podán návrh na vklad vlastnického práva k pozemkům do katastru nemovitostí. Peníze budou panu Pavlovi vydány po předložení výpisu z katastru nemovitostí, podle kterého se pan Jiří stal vlastníkem pozemků. Kdyby ale k zápisu vlastnictví nedošlo, vrátil by notář peníze panu Jiřímu.
Dohoda o vypořádání spoluvlastnictví
Spoluvlastnictví je možné zrušit dohodou všech společníků, v níž musí být obsaženo ujednání o způsobu vypořádání. Spoluvlastnictví lze zrušit i tak, že dojde k reálnému rozdělení věci, tedy např. z jednoho pozemku vzniknou dva samostatné pozemky.
Každý ze spoluvlastníků může až na zákonem stanovené výjimky kdykoli žádat jak o zrušení spoluvlastnictví, tak i o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit.
Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků, přičemž dochází k celkovému ukončení spoluvlastnictví mezi dosavadními spoluvlastníky. Dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání nároků mezi spoluvlastníky, tj. uvedení toho, jaký bude další režim věci. Pokud by spoluvlastníci do dohody uvedli, že spoluvlastnictví ruší, ale neměli ujednáno, jak má být s věcí naloženo dále, nemůže jít o platnou dohodu o zrušení a vypořádání, protože způsob vypořádání není v takové dohodě obsažen. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.
Zrušené spoluvlastnictví lze vypořádat například nabytím vlastnického práva k celé věci některým ze spoluvlastníků za náhradu vyplacenou ostatním spoluvlastníkům, dále rozdělením věci, při kterém mohou spoluvlastníci vyžadovat kromě samotného rozdělení také určitou formu finanční kompenzace. Není ale ani vyloučena dohoda, že žádné finanční plnění poskytnuto nebude. Smluvní volnost se projevuje také v tom, že pokud je předmětem vypořádání více samostatných věcí, mohou se způsoby vypořádání různě kombinovat.
Notář Vám může sepsat smlouvu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rovněž v této souvislosti může realizovat úschovu peněz.
Příklad:
Sourozenci mají na základě dědění ve spoluvlastnictví stavební pozemek a oba chtějí na dostatečně velkém pozemku provést stavbu rodinného domu. Notář poradí, jaké doklady jsou nutné pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v tomto případě zejména geometrický plán, sepíše smlouvu a vyřídí vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Předmanželská smlouva
Zákon připouští, aby smlouva o manželském majetkovém režimu byla uzavřena již před uzavřením manželství, je k ní však nutná forma veřejné listiny – notářského zápisu. Taková smlouva se často nazývá smlouvou předmanželskou, i když zákon takový termín nepoužívá. Chtějí-li se snoubenci vyhnout problémům s budoucími majetkovými vztahy vyplývajícími ze společného jmění manželů, například s ohledem na rizika vyplývající z podnikání jednoho z nich, mohou otázku manželského majetkového režimu vyřešit před uzavřením manželství.
Snoubenci, kteří chtějí po uzavření sňatku nabývat majetek jinak, než stanoví zákon, mají možnost upravit si (modifikovat) vzájemné majetkové vztahy smlouvou ve formě veřejné listiny – notářského zápisu. Právní úprava takových smluv a obecně smluveného manželského majetkového režimu je obsažena v občanském zákoníku.
Není-li uzavřena předmanželská smlouva, je (až na výjimky, jako je např. dědictví nebo darování) součástí společného jmění vše, co nabyl jeden z manželů nebo co nabyli oba manželé společně za trvání manželství. Co tvoří součást společného jmění a které dluhy mají manželé společné, stanoví občanský zákoník.
Je-li mezi budoucími manželi uzavřena předmanželská smlouva, zákonný manželský majetkový režim se mění na režim smluvený. Smlouva je účinná okamžikem uzavření manželství, pokud se manželé nedohodnou, že její účinnost nastává později. Snoubenci tak mohou již před uzavřením manželství rozhodnout, že budou podléhat režimu oddělených jmění, což je nejčastější volba, mohou si také vyhradit vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Další volbou je, že mohou společné jmění rozšířit a zařadit do něj to, co by se uzavřením manželství součástí společného jmění nestalo. Mohou také společné jmění zúžit a tím dosáhnout toho, že věc, která by po uzavření sňatku tvořila součást jejich společného jmění, se společnou nestane.
Smlouvy o manželském majetkovém režimu, je-li to v nich ujednáno, jinak na žádost obou manželů, se zapisují do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeným Notářskou komorou České republiky. Právní účinky zápisu jsou takové, že se manželé mohou těchto smluv vůči třetím osobám vždy dovolat, i když tyto třetí osoby nebyly s jejich obsahem seznámeny, jsou tedy vůči třetím osobám bez dalšího účinné. To je dáno i tím, že tento seznam je veřejně přístupný přes internetovou stránku Notářské komory České republiky.
V případě předmanželské smlouvy bude nezbytné předložit notáři po uzavření manželství oddací list.
Příklad:
Snoubenci navštívili notáře s požadavkem, aby si předmanželskou smlouvou mohli stanovit režim oddělených jmění a tedy prakticky vyloučit vznik společného jmění manželů. Snoubenka má dobrou práci s vysokým výdělkem, snoubenec je začínající podnikatel, který často vstupuje do rizikových obchodních vztahů. Proto se dohodli, že každý z nich bude nabývat výlučně majetek a odpovídat za své závazky. V jejich případě předmanželská smlouva ochrání zejména snoubenku a její příjmy, o které by mohla při neúspěšném podnikání budoucího manžela přijít. Uzavření smlouvy však manželům nebrání v tom, aby majetek nabyli do podílového spoluvlastnictví, u něhož si musí stanovit podíly, v nichž majetek nabydou.
Režim oddělených jmění
Sjednání režimu oddělených jmění, k němuž je nutná forma veřejné listiny – notářského zápisu, dává manželům možnost, aby v manželství nabývali majetek do výlučného vlastnictví nebo do podílového spoluvlastnictví a současně se výlučně zavazovali. Společné jmění manželů v případě režimu oddělených jmění vůbec nevzniká, ani není jeho vznik odsunut na pozdější dobu.
Rozhodnou-li se ti, kteří chtějí uzavřít manželství pro režim oddělených jmění, jejich společné jmění nikdy nevnikne. Uzavřením manželství se pro ně v majetkové oblasti nic nemění a aktiva i pasiva budou nabývat stejně, jako tomu bylo před uzavřením manželství. Režim oddělených jmění může být zvolen také kdykoliv za trvání manželství, přičemž zpravidla nejdříve dojde k vypořádání majetku, který už manželé nabyli do společného jmění.
Zánikem manželství se žádná věc nestává společnou, neprovádí se žádné vypořádání. To je hlavní rozdíl oproti právní úpravě vyhrazení vzniku společného jmění na dobu zániku manželství. V tom případě se zánikem manželství stane (pro účely vypořádání společného jmění) součástí společného jmění vše, co splňuje zákonem stanovené předpoklady.
Smlouvy o manželském majetkovém režimu, je-li to v nich ujednáno, jinak na žádost obou manželů, se zapisují do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeným Notářskou komorou České republiky. Právní účinky zápisu jsou takové, že se manželé mohou těchto smluv vůči třetím osobám vždy dovolat, i když tyto třetí osoby nebyly s jejich obsahem seznámeny, jsou tedy vůči třetím osobám bez dalšího účinné. To je dáno i tím, že tento seznam je veřejně přístupný přes internetovou stránku Notářské komory České republiky.
Dojde-li ke změně okolností, které jsou významné pro úpravu majetkových vztahů manželů, lze jejich manželský majetkový režim dále měnit tak, aby odpovídal novým požadavkům. Pro změnu manželského majetkového režimu doporučujeme kontaktovat notáře a navrhovanou změnu s ním projednat dříve, než dojde k sepsání nové smlouvy.
Příklad:
Manželé navštívili notáře s požadavkem, aby si smlouvou fakticky zrušili společné jmění manželů. Důvodem byla obava manželky z ohrožení společného majetku na základě toho, že manžel začal podnikat a v souvislosti s tím si půjčuje peníze. Aktuálně však žádný majetek větší hodnoty mimo běžného vybavení domácnosti nemají a hodlají koupit byt, ale tak, aby jeho výlučným vlastníkem byla jen manželka. Notář jim poradil sjednat režim oddělených jmění, který jejich představám bude nejlépe vyhovovat.
Zúžení SJM
Účelem uzavírání smluv o manželském majetkovém režimu, která vyžadují formu veřejné listiny – notářského zápisu, je zpravidla řešení situací, které by mohly negativně ovlivnit rodinné majetkové poměry. Smlouvy mohou například snížit dopady podnikatelských rizik jednoho z manželů na rodinu, mohou vyloučit složité vypořádání majetku po rozvodu manželství či předcházet nechtěnému dědění majetku potomkem jen jednoho z manželů.
Zúžením společného jmění mohou manželé ze společného jmění vyjmout movité i nemovité věci a stanovit, že se nově stanou výlučným vlastnictvím jednoho z nich. V případě zúžení se mohou také dohodnout, že věc, kterou si teprve chystají pořídit, se nikdy součástí společného jmění nestane.
Od uzavření sňatku manželé nabývají majetek do jejich společného jmění. Podle občanského zákoníku se jedná o zákonný režim a zjednodušeně lze říct, že až na výjimky, jako je např. dědictví nebo darování, jsou věci nabyté za trvání manželství oběma manželům společné.
Manželé, kteří chtějí nabývat majetek jinak, než stanoví zákon, mají možnost upravit si (modifikovat) vzájemné majetkové vztahy smlouvou ve formě veřejné listiny – notářského zápisu. Jedním ze smluvených režimů je režim zúženého společného jmění. V tomto režimu si mohou manželé upravit vzájemná práva k těm věcem (movitým i nemovitým), které za trvání manželství nabyli do společného jmění. Mohou např. určit, že konkrétní věci (auto, byt) nadále nejsou součástí společného jmění. Ve smlouvě lze stanovit, která (dříve společná) věc se nově stane výlučným majetkem jednoho z manželů (např. auto bude nadále vlastnit pouze manžel), případně se vypořádat tak, že některá věc bude náležet do jejich podílového spoluvlastnictví (např. byt budou vlastnit tak, že manželka bude spoluvlastníkem s podílem o velikosti 3/4 a manželův podíl bude 1/4). Dále lze do budoucna upravit, že věc, kterou budou teprve někdy v budoucnu nabývat, se nikdy součástí společného jmění nestane.
Smlouvy o manželském majetkovém režimu, je-li to v nich ujednáno, jinak na žádost obou manželů, se zapisují do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeným Notářskou komorou České republiky. Právní účinky zápisu jsou takové, že se manželé mohou těchto smluv vůči třetím osobám vždy dovolat, i když tyto třetí osoby nebyly s jejich obsahem seznámeny, jsou tedy vůči třetím osobám bez dalšího účinné. To je dáno i tím, že tento seznam je veřejně přístupný přes internetovou stránku Notářské komory České republiky.
Zjistí-li manželé, že došlo ke změně okolností, které jsou významné pro úpravu jejich majetkových vztahů, lze jejich manželský majetkový režim dále měnit tak, aby odpovídal novým požadavkům. Pro změnu manželského majetkového režimu doporučujeme kontaktovat notáře a navrhovanou změnu s ním projednat dříve, než dojde k sepsání nové smlouvy.
Příklad:
Manželé Novákovi uvažují o koupi bytu. Vzhledem k tomu, že se jedná o byt, který patřil strýci manželky, který jim byt prodá za výhodnou cenu, ale chce, aby vlastníkem byla jen paní Nováková, domluví se, že byt koupí manželka sama do výlučného vlastnictví. Byt tedy nebude součástí společného jmění, i když na jeho koupi budou použity společné finanční prostředky. Manželé navštíví notáře a požádají o zúžení společného jmění manželů ohledně bytu, který bude vlastnit pouze manželka. Ve všem ostatním přitom zůstává jejich společné jmění nezměněno. Současně mohou notáře požádat, aby jim sepsal i kupní smlouvu na byt a vyřídil přepis bytu u katastrálního úřadu.
Rozšíření SJM
Smlouvou o rozšíření společného jmění manželů, která vyžaduje formu veřejné listiny – notářského zápisu, mohou manželé učinit součástí společného jmění věci, které jsou ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, případně v jejich podílovém spoluvlastnictví.
Manželé nabývají majetek do jejich společného jmění ode dne uzavření manželství. Co tvoří součást společného jmění a které dluhy mají manželé společné, stanoví občanský zákoník.
Manželé, kteří chtějí nabývat majetek jinak, než stanoví zákon, mají možnost upravit si (modifikovat) vzájemné majetkové vztahy smlouvou ve formě veřejné listiny – notářského zápisu. Jedním ze smluvených režimů je režim rozšíření společného jmění.
Rozšíření společného jmění se může týkat všeho, co nabyl před uzavřením manželství do výlučného vlastnictví jeden z manželů (případně i oba do podílového spoluvlastnictví), nebo některý (nebo oba) z manželů za trvání manželství, ale takovým způsobem, pro který zákon stanoví výjimku (nejčastěji dědění, darování). Takto nabyté věci zpravidla nejsou součástí společného jmění. Aby se staly součástí společného jmění, je potřeba společné jmění o tyto věci rozšířit.
Zjistí-li manželé, že došlo ke změně okolností, které jsou významné pro úpravu jejich majetkových vztahů, lze jejich manželský majetkový režim dále měnit tak, aby odpovídal novým požadavkům. Pro změnu manželského majetkového režimu doporučujeme kontaktovat notáře a navrhovanou změnu s ním projednat dříve, než dojde k sepsání nové smlouvy.
Příklad:
Manželé Novákovi budou společně stavět rodinný dům na pozemku, který nabyl pan Novák ještě před uzavřením manželství. Oba si přejí, aby tento pozemek byl součástí jejich společného jmění. Navštíví proto notáře, který jim připraví smlouvu o rozšíření jejich společného jmění tak, aby se pozemek stal předmětem tohoto společného jmění, a případně také zajistí vklad do katastru nemovitostí.
Založení obchodní korporace
Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Tyto právnické osoby jsou zakládány za účelem podnikání, ale můžou být založeny i k jiným účelům. Zakladatelské právní jednání společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, družstva a evropské společnosti musí být sepsáno ve formě veřejné listiny – notářského zápisu.
Nejčastěji zakládanou obchodní korporací je společnost s ručením omezeným. Jde o formu nejflexibilnější, používanou pro většinu podnikatelských záměrů. Lze ji založit již se základním kapitálem ve výši 1 Kč.
Akciová společnost má složitější strukturu, její základní kapitál musí činit alespoň 2 000 000 Kč, a je zakládána zpravidla pro kapitálově náročnější a sofistikovanější podnikatelské záměry.
Méně často jsou používány další právní formy jako družstvo, evropská společnost, veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost.
Obchodní korporace se nejdříve založí zakladatelským právním jednáním (společenskou smlouvu, zakladatelskou listinu, přijetím stanov). Po splacení základního kapitálu a obstarání živnostenských oprávnění je obchodní korporace zapsána do obchodního rejstříku, čímž vzniká – začíná existovat, má přiděleno identifikační číslo.
Zakladatelské právní jednání společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, družstva a evropské společnosti musí být sepsáno ve formě notářského zápisu.
Notář vám poradí i s vyřízením dalších formalit souvisejících se založením obchodní korporace a může také provést zápis založené obchodní korporace do obchodního rejstříku. Je to levnější a rychlejší, než kdyby zápis prováděl rejstříkový soud. V jednodušších případech tak lze například společnost s ručením omezeným založit a zapsat do obchodního rejstříku i během jediného dne.
Společnost s ručením omezeným lze založit také v jednodušší a levnější podobě. Pokud zakladatelský dokument obsahuje jen povinné náležitosti stanovené zákonem a společníci vkládají jen peněžité vklady, je zápis společnosti zcela osvobozen od soudního poplatku a také odměna notáře za sepsání notářského zápisu je nižší. Tento postup je však vhodné volit spíše v případě jednočlenné společnosti s ručením omezeným, u společností vícečlenných je třeba zvažovat, zda zákonná úprava poměrů ve společnosti bude společníkům vyhovovat a zda nezvolí raději svou vlastní úpravu v případech, kdy to zákon umožňuje.
Příklad:
Dva kolegové chtějí začít společně podnikat, rozhodli se pro založení společnosti s ručením omezených. Společnost potřebují založit rychle, protože na ně čeká už první obchodní případ. Zvažují, zda koupit už založenou společnost od firmy, která se prodejem „hotových“ společností zabývá, nebo se obrátit na známého advokáta, nebo jít přímo za notářem. Rozhodnou se pro poslední možnost a udělají dobře. Notář jim připraví společenskou smlouvu odpovídající jejich potřebám, sepíše notářský zápis, poradí s vyřízením živnostenských oprávnění a s dalšími formalitami a následně také provede zápis společnosti do obchodního rejstříku. Celý proces zabere jen několik dní. Založení společnosti u notáře až po její zápis do obchodního rejstříku je tak určitě rychlejší a levnější, než nákup ready made (již založené) společnosti nebo zprostředkovaný postup přes advokáta.
Valná hromada
Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a v evropské společnosti je valná hromada. Valná hromada rozhoduje o nejpodstatnějších záležitostech společnosti. V některých zákonem stanovených případech musí přijetí rozhodnutí valné hromady osvědčit notář.
Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a evropské společnosti. Koná se alespoň jednou do roka a zúčastňují se jí společníci (akcionáři) společnosti. Na valné hromadě se rozhoduje o nejpodstatnějších záležitostech společnosti (o schválení účetní závěrky, o volbě a odvolání členů orgánů společnosti, o změnách společenské smlouvy či stanov, o změnách výše základního kapitálu, o zrušení společnosti apod.)
Některá rozhodnutí valné hromady musí být ze zákona osvědčena notářských zápisem (zejména změna společenské smlouvy, změny výše základního kapitálu, zrušení společnosti). I v případě rozhodnutí, u nichž zákon notářské osvědčení nevyžaduje, může být spolupráce s notářem přínosná. Notář zajistí věcnou správnost rozhodnutí, notářský zápis umožní snazší a rychlejší zápis do obchodního rejstříku a předejde se budoucím sporům o to, zda a v jaké podobě bylo rozhodnutí přijato.
Příklad:
Společníci společnosti s ručením omezeným hodlají rozšířit počet jednatelů a předmět podnikání společnosti. Za účasti notáře uskuteční valnou hromadu, která rozhodne o těchto změnách. Notář o rozhodnutích valné hromady sepíše notářský zápis a změny zapíše do obchodního rejstříku. Tento postup je pro společnost nejvýhodnější a nejefektivnější, protože změny se provedou najednou a do obchodního rejsříku mohou být propsány již následující den.
Rozhodnutí jediného společníka a akcionáře
Ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti, které mají jediného společníka (akcionáře), se nekoná valná hromada a místo ní rozhoduje písemně jediný společník (akcionář). Pro některá tato rozhodnutí je zákonem předepsána forma veřejné listiny – notářského zápisu.
Společnost s ručením omezeným, akciová společnost a evropská společnost mohou mít více společníků (akcionářů), nebo společníka jen jediného. V jednočlenné společnosti se nekoná valná hromada a její působnost vykonává jediný společník (akcionář). Sám tedy písemně rozhoduje o záležitostech, o nichž by jinak rozhodovala valná hromada (např. o volbě nebo odvolání jednatele, o schválení účetní závěrky, o změně zakladatelské listiny, o zvýšení základního kapitálu).
Pro některá rozhodnutí je zákonem předepsaná forma notářského zápisu (např. změna zakladatelské listiny, změna výše základního kapitálu). I v případě rozhodnutí, u nichž zákon formu notářského zápisu nevyžaduje, může být spolupráce s notářem přínosná. Notář zajistí věcnou správnost rozhodnutí, notářský zápis umožní snazší a rychlejší zápis do obchodního rejstříku a předejde se budoucím sporům o to, zda a v jaké podobě bylo rozhodnutí přijato.
Notář může přímo zapsat potřebné změny také do obchodního rejstříku.
Příklad:
Společnost s ručením omezeným s jediným společníkem hodlá přemístit své sídlo do jiného města a rozšířit svůj předmět podnikání o další živnosti. Obrátí se na notáře, který sepíše formou notářského zápisu rozhodnutí jediného společníka o těchto změnách zakladatelské listiny společnosti. Po předložení potřebných listin notář na žádost zapíše změnu sídla a rozšíření předmětu podnikání do obchodního rejstříku.
Vidimace - ověření shody opisu nebo kopie s listinou
Vidimací se ověřuje shoda kopie listiny s jejím originálem, přičemž za originál se považuje např. i ověřený opis listiny. Vidimace se provádí připojením doložky o vidimaci, která se umístí přímo na kopii nebo opis, případně se vyhotoví na samostatný list papíru, který se pevně připojí k vidimované listině.
Nelze vyhotovovat ověřené opisy listin, které není možné nahradit jejich kopiemi, a to zejména občanský průkaz, vojenský průkaz, pas, nebo jiný průkaz, směnka, šek, nebo jiný cenný papír, vkladní knížka, geometrický plán, rysy a technické kresby. Dále není možné ověřit kopie listin, které se zcela neshodují s originálem, tedy ve kterých bylo něco pozměněno, přeškrtnuto nebo doplněno.
Je ale možné vidimovat listiny, které jsou v cizím jazyce, ale zároveň nejsou listinami uvedenými v předchozím odstavci. Je také možné vyhotovovat opisy z již existující ověřené kopie listiny.
Vidimací se nepotvrzuje správnost údajů v listině ani právní obsah listiny, za který notář ani jeho pracovníci neodpovídají.
Nejlépe je ponechat vyhotovení kopií na pracovníkovi notáře, který si vyhotoví kopie na vlastním kopírovacím zařízení, čímž se vyhnete zdlouhavému zkoumání listin, zda se zcela shodují s originálem.
Má-li být listina použita v zahraničí, je třeba, aby byla ověřovací doložka podepsána notářem nebo jeho stálým zástupcem. Na skutečnost, že budete listinu předkládat v zahraničí, pracovníky notáře vždy upozorněte.
Příklad:
Pan Veselý potřebuje vyhotovit ověřené kopie svého maturitního vysvědčení pro další studium v zahraničí. V takovém případě se v kanceláři notáře objedná, aby měl jistotu, že bude přítomen notář, předloží notáři originál svého vysvědčení a požádá o příslušný počet kopií. Notáře vyhotoví na vlastním kopírovacím zařízení kopie, ke kterým připojí doložky o vidimaci s úředním razítkem a svým podpisem.
Legalizace - ověření pravosti podpisu
Legalizací notář ověřuje, že fyzická osoba před ním listinu vlastnoručně podepsala nebo uznala podpis, který se na listině již nachází, za vlastní. Legalizace se provádí připojením doložky o podpisu listiny nebo o uznání podpisu za vlastní, která se umístí přímo na listinu, případně se vyhotoví na samostatný list, který se pevně připojí k podepsané listině.
Ověřením podpisu neodpovídá notář ani jeho pracovník za obsah listiny jak po právní stránce, tak po stránce faktické. Je nutné, aby listina, na které je podpis ověřován, byla již úplná. Není například možné provést legalizaci podpisu na zcela prázdný list papíru s tím, že si na ni žadatel následně doplní text, případně ověřovat podpis na nevyplněném formuláři.
Důležité je, zda bude listina, na které je podpis ověřován, použita v zahraničí nebo v tuzemsku. Pokud by měla být listina použita v zahraničí, je třeba, aby byla ověřovací doložka podepsána notářem nebo jeho stálým zástupcem. Na skutečnost, že hodláte listinu použít v zahraničí, pracovníky notáře vždy upozorněte.
Pro ověření podpisu musí žadatel prokázat svou totožnost platným úředním průkazem (občanským průkazem, pasem). Jestliže žadatel nedisponuje žádným z těchto dokladů, může svou totožnost prokázat prostřednictvím dvou svědků totožnosti, jejichž totožnost musí být prokázána platnými úředními průkazy; notář je oprávněn při tomto způsobu prokázání totožnosti vyzvat žadatele, aby předložil např. svůj rodný list a náhradní doklad vydaný místo občanského průkazu.
Bude-li podpis ověřován na listině vyhotovené v jazyce, který notář nebo jeho pracovník neovládají, stanoví zákon povinnost předložit spolu s touto listinou i překlad vyhotovený soudním tlumočníkem.
Příklad:
Pan Novák potřebuje na kupní smlouvě na pozemky úředně ověřit podpis, smlouvu však již podepsal. Navštíví notářskou kancelář a požádá o ověření podpisu, předloží svůj platný občanský průkaz a v přítomnosti pracovníka notáře prohlásí, že podpis na smlouvě je jeho vlastním podpisem. Na smlouvu pak pracovník notáře připojí legalizační doložku o tom, že podpis byl uznán panem Novákem za vlastní.
Závěť
Závěť je jedním ze zákonem upravených pořízení pro případ smrti. Závěť je odvolatelný jednostranný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Nejjistějším způsobem pořízení závětí je sepsání závěti notářským zápisem.
Závěť má přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, nedojde k dědění ze zákona. Pořízením závěti může zůstavitel předejít majetkovým sporům mezi dědici po jeho smrti.
Občanský zákoník rozlišuje tyto typy závěti:
a) závěť holografickou, tj. napsanou vlastní rukou zůstavitele,
b) závěť alografickou, tj. sepsanou jinak než vlastní rukou zůstavitele (nutnost dvou svědků),
c) závěť ve formě notářského zápisu,
d) závěť s úlevami, která je určena osobám, které se kvůli nějaké události nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života.
Sepsání závěti notářem oproti jiným formám dává jistotu, že závěť bude mít ty důsledky, které pořizovatel zamýšlel a pozůstalost bude skutečně podle jeho vůle projednána. Originál závěti sepsané notářem zůstává vždy uložen u notáře a údaj, že závěť byla sepsána, notář zapisuje do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky. V této evidenci jsou kromě závětí evidovány také dědické smlouvy, smlouvy o zřeknutí se dědického práva nebo povolání správce pozůstalosti.
Zůstavitel má právo závěť kdykoli zrušit. Závěť lze zrušit buď pořízením nové závěti, nebo odvoláním závěti. Odvolat závěť lze mlčky například zničením listiny anebo výslovným prohlášením o odvolání závěti učiněným v takové formě, jaká se vyžaduje pro pořízení závěti. Zvláštním případem odvolání závěti je vydání závěti pořízené ve formě notářského zápisu zpět pořizovateli.
Při pořizování závětí je třeba být si vědom práv nepominutelných dědiců. Těmi jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl je stanoven u nezletilého potomka na tři čtvrtiny jeho zákonného podílu a u zletilého potomka na jednu čtvrtinu zákonného dědického podílu. Pominutí nepominutelného dědice v závěti zakládá právo nepominutelného dědice na vyplacení jeho povinného dílu.
Nepominutelného dědice lze vydědit. Musí k tomu však být splněny zákonné důvody, kterými jsou:
a) vyděděný neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
b) vyděděný neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem,
c) vyděděný byl odsouzen za spáchání trestného činu svědčícího o jeho zvrhlé povaze,
d) vyděděný trvale vede nezřízený život,
vyděděný je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl; v tom případě je ovšem třeba, aby byl tento povinný díl zůstaven jeho potomkům.
Pro případ, že dědic dědictví nenabude, může zůstavitel ustanovit dědici náhradníka.
Zvláštním případem náhradnictví je tzv. svěřenské nástupnictví, které umožňuje zůstaviteli povolat za dědice určitou osobu (předního dědice) a současně určit, komu pozůstalost připadne po smrti tohoto dědice (následný dědic).
Příklad:
Zůstavitel vlastní dům, má auto a běžný účet. Kromě tohoto majetku vlastní i menší byt a chce, aby tento byt zdědil jeho synovec. Ohledně ostatního majetku si přeje, aby se dědil podle zákonné dědické posloupnosti, tedy aby jej zdědila manželka a syn. Zůstavitel tedy sepíše u notáře závěť, v níž dědicem bytu ustanoví svého synovce a dědici ostatního majetku manželku a syna. Pro případ, že by synovec v dědictví byt nenabyl, ustanovil k bytu náhradním dědicem svého syna.
Zřeknutí se dědického práva
Dědic se může svého dědického práva předem zříci smlouvou uzavřenou se zůstavitelem, přičemž je možné zříci se dědického práva ve prospěch jiné osoby. Pro tuto smlouvu zákon vyžaduje formu veřejné listiny – notářského zápisu.
Důsledkem zřeknutí se dědického práva je, že se dědic smlouvou uzavřenou se zůstavitelem ještě za života zůstavitele vyloučí z dědění. Zřeknutí se dědického práva působí i vůči potomkům dědice, který se zřekl svého dědického práva, pokud není ve smlouvě ujednáno něco jiného. Zřeknutí se dědického práva je možné i ve prospěch jiné osoby, avšak má se za to, že takové zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
Dědic, který je nepominutelným dědicem, se smlouvou se zůstavitelem může zříci také jen práva na povinný díl. Pokud v takovém případě zůstavitel pořídí pro případ smrti např. závětí, nebude se nepominutelný dědic moci domáhat svého povinného dílu z pozůstalosti. Nepořídí-li zůstavitel pro případ smrti, nepominutelný dědic, který se zřekl jen práva na povinný díl, dědí jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti.
Příklad:
Zůstavitel má dva syny, přičemž jednomu z nich již za svého života daroval byt a chtěl by, aby druhý byt, který vlastní, po jeho smrti zdědil druhý syn. Zůstavitel tedy uzavře s obdarovaným synem smlouvu o zřeknutí se dědického práva, v jejímž důsledku již tento syn (ani jeho případní potomci) nebude po zůstaviteli dědit ani si nebude moci činit jiné nároky na majetek z pozůstalosti.